Přicházím na náměstí na autobus asi o 10 min. dřív, než odjíždí. A užtam byl. Asi vstává dost brzo. Přítel člověka, ale bez přítele. Z dálkyvypadá jak štěně, ale z blízka je vidět, že je to už zkušený pes. Jestředního vzrůstu a celý jakoby nažloutlý a chundelatý. Má obojek, takže zřejměněkomu patří. Proplétá se mezi lidmi, kteří si kupují...

Zamyšlená jdu z práce na autobus. Nakamenných schodech pod kostelem mi zkříží cestu holčička, která běží ze školytaké na můj autobus. Běží po schodech a rukáv bundy jí plácá po zemi. Jezvláštně blonďatá, až jakoby bílé vlásky, střižené jen tak rovně, trochuvlnité. Na zastávce už čeká další holčička, trochu menší, také blond, aletmavší s copánkem....

Je už po první adventní neděli, začátek prosince. Jsem sama doma a tak mě trochu chytla uklízecí nálada. Zapnula jsem pračku a nahoře v pokoji začala žehlit. Po chvíli jsem zjistila, že žehlička nežehlí, že vypadly pojistky.

Tento příběh už je staršího data, ale stále ho vyprávíme pro pobavení.

Koupili jsme si domeček a tak hozabydlujeme. Do ložnice jsme se rozhodli pro koberec. Mám představu něčehonazelenalého. A v obchodě s x kvanty koberců si takového nic nemůžuvybrat. Pak rozhodujeme mezi dvěma. Muž už trochu ztrácí trpělivost a takrozkáže, ať na jeden ukáži. Tak jsem ukázala na ten světlý. Manžel pokyneobsluhujícímu personálu, ty...

Zabydlujeme domeček, akce koberec popsána v povídce č. 5. A teď nastává akce postel. Postel jsme si objednali v jedné prodejně na Praze 9. Ale bude nám vydána na Praze 5, kde ji zaplatíme a pak si ji vyzvedneme ještě na jiném místě ve skladu. V určený den jsme se tedy dostavili na Prahu 5, peněz mám na kartě dost,...

Jsme asi 3 měsíce nastěhovaní v novém domečku. Není mi dobře, leze na mě nějaká rýma, tak jsem v pátek zůstala doma a nešla do práce. Je trošku "šedivák", ale svítí nádherně sluníčko, opírá se do oken a do zdí domečku. Je dopoledne asi 9 hodin. Povaluji se tedy ještě v posteli a kochám se výhledem do zahrady.

Dojdu na zastávku, pod malým přístřeškem je hlouček kluků a jedna paní. Snažím se vtěsnat pod stříšku, protože prší, ale nepodaří se mi to, kluci totiž vedou důležitou debatu. Trumfují se kdo má bohatší známé, je jim tak 8-9 let.

Stojím na zastávce autobusu, jedu do divadla do Prahy, bydlíme na vesnici v domku kousek jižně od Prahy. Najednou u zastávky zastaví auto mého mladšího syna a ten mi oznámí, že asi budeme mít psa. A odfrčí.

Naší vitální a podnikavé známé je osmdesátlet. Organizuje život nejen sobě, ale snaží se i ostatním. Její energie jenakažlivá, má nadhled a stále se o vše zajímá. Je bývalá profesorka na středníškole. Vychovala své 4 děti, životu sev ničem nebránila a protože byla velmi atraktivní a i jako starší dáma sedokonce v 60 letech rozhodla žíts...