Povídka č. 11
Je to vlastně povídka staršího data a v naší rodině se dává k dobrému při rodinných sešlostí.

Je to vlastně povídka staršího data a v naší rodině se dává k dobrému při rodinných sešlostí.
Většinou do práce jedu autobusem. Každýden je na co koukat. Jak se sluníčko vyhupuje na obzor, ranní mlhy, déšt nebonádherné mraky. Jak se po zimě začíná probouzet jaro, pak jak už vše začínávonět začínajícím létem, a pak už je zase na řadě podzim. Ted je právě dobanastupujícího plného léta. Repka už odkvetla, ale ještě její podlouhle úzkélusky...
Každý den, když jdu do práce neboz práce tak je obdivuji. Mají snad všechny barvy. Bílé, růžové, růžovévíce i méně, do červena i krvavě červené, žluté. Je červen a jsou v plném květui odkvětu, poupata snad všech velikostí. Jsou to růže v předzahrádcenašeho ob souseda. A jak je takobdivuji, a v hlavě se mi motají přípravy na svatbu syna,...
Děkuji paní Monice Binarové za její "úvodník" Burčák v příloze časopisu DOMA. Určitě mi prodloužila život, opravdu jsem se od srdce zasmála.
Syn byl čerstvě ženatý, čekali miminko a snacha s ním pracuje v jednom podniku.
Vážení,