Povídka č. 155
Je čas konvalinek. Skromná bílá nenápadná kytička s omamnou vůní. Chodívala jsem na konvalinky jako dítě s babičkou do lesa "Za drát", tak se to tam jmenovalo. Byl to docela velký, hluboký les se vzrostlými stromy, takže jsem se musela držet vždy na dohled, abych se neztratila. Konvalinkami se to tam bělalo, a hlavně vonělo. Babička vždy uvázala...
