Povídka č. 5

Koupili jsme si domeček a tak ho zabydlujeme. Do ložnice jsme se rozhodli pro koberec. Mám představu něčeho nazelenalého. A v obchodě s x kvanty koberců si takového nic nemůžu vybrat. Pak rozhodujeme mezi dvěma. Muž už trochu ztrácí trpělivost a tak rozkáže, ať na jeden ukáži. Tak jsem ukázala na ten světlý. Manžel pokyne obsluhujícímu personálu, ty okamžitě přiběhnou, manžel udá rozměr, s tím, že nám ještě zbyde, a na můj otazník v očích, se tedy ještě raději podívá do mobilu, kde má rozměry napsány, jenže ouha. Maníci byli opravdu rychlí - 20 cm nám bude scházet...co teď? Prodavači se moc nerozpakovali..."no, dáme to Lojzovi do zbytků" a uřízli bravurně správný rozměr. Muž po operaci ramene, ruku v ortéze...tak nám ještě pomohli koberec naložit. Ještě, že jsme měli s sebou láhev vína...