Povídka č. 28

V bazarech se dají objevit zajímavé předměty, které někdo už nepotřebuje, ale jiným udělají radost a zútulní třeba byt. Moje kamarádka navštívila takový antik se svým starším synem. Padl jí tam do oka jeden obraz. Dlouho se rozmýšlela, ale cena i po mírné slevě se jí zdála vysoká. Starší syn se svěřil mladšímu, že se mamce v bazaru líbil jeden obraz. Doma kamarádce obraz nešel z hlavy a stále na něj musela myslet. Nakonec sedla k počítači a našla nějaké telefonní číslo uvedené pod názvem toho bazaru. Sice to nebylo číslo správné paní, ale po mírných peripetiích se nakonec přeci jen dopátrala správné osoby a domluvila se, že si tedy obraz koupí za zlevněnou cenu s tím, že si pro něho musí hned zítra dopoledne přijet. A tak hned na druhý den se pro obraz vypravila a doma ho schovala. Jenže starší syn mamce ani bráchovi nic neřekl, a pro obraz se vypravil také, ale obraz už tam nebyl. A tak se na celou akci trochu pozapomnělo. Na Vánoce se ale obraz objevil pod stromečkem. Dodnes si mladší bratr myslí, že obraz koupil starší, protože mu o něm řekl,že se mamce líbil a starší bratr si myslí, že obraz koupil mladší bratr, protože obraz už v obchodě nebyl, když pro něj dojel - jak z řečí obou vydedukovala kamarádka. Nyní je obraz hezkou součástí kamarádčina obývacího pokoje. Třeba jednou se přijde na to, kdo vlastně obraz pod stromeček nadělil.... Nu, vždyť to byl přeci Ježíšek..