Povídka č. 18

Přání se mají plnit nejen o Vánocích. A tak jsem si jedno splnila už před Vánoci. Koupila jsem si skleník. Takový skleněný hranol, do kterého se v cukrárně dávají dorty. Skleník jsem si pořídila pro svojí sbírku šálků a hrnečků, protože moje vitrína už jim je malá. Tedy nevím, od kolika kusů se sbírka vlastně počítá. Dostala jsem se k ní náhodně. Moje sbírka obsahuje asi sedmdesát kousků, některé jsou s podšálkem jiné bez talířků, ale přesné číslo nemám. Určitě se nemohu rovnat sbírce růžového porcelánu bývalé kolegyně nebo bílého naší sousedky. Nepočítám do sbírky šest moka šálků s jemnými růžičkami, které mi babička koupila, když mi bylo asi osmnáct, prý na památku, sadu šestibokých šálků s polním kvítím od tety, ani modré ručně malované od mámy. A vlastně moje sbírka asi právě začala dvěma hrnečky, které jsem si v práci vystavila do vitríny na památku, když mi mamka odešla tam, odkud už není návratu. K nim pak přibyl jeden od naší hodné paní uklízečky a pak další od mojí kolegyně, která nyní žije v Belgii, a přidala jsem k nim krásný fialový hrneček ze školení v Karlových Varech. Někdo se občas zeptal, jestli hrnečky sbírám a já jim to nevyvracela ani nepotvrzovala. A tak mi kamarádi a kamarádky a známí začali kupovat k narozeninám, svátku a vlastně třeba jen tak na památku hrnečky. Jako další do vitrínky přibyla, jak se říká "přátelská" souprava od mé známé z Kadaně, hrnečky od moc hodné přítelkyně z Karlových Varů, růžový hrneček od paní Antonie Hegerlíkové, dva moka zlaté a fialové od mojí učitelky němčiny, které mi také stačila dát na památku, než odešla navždy. Tak by můj výčet mohl pokračovat dál. Začala jsem si lepit zespodu hrnečků cedulky, od koho jsem který dostala, abych nezapomněla. Ale na některé prostě zapomenout nemůžu, třeba na ten žluto červený s růžemi od Martinky, která přišla o nohu. A tak mám hrnečky růžové, kobaltově modré, s jemnými kytičkami nebo pomněnkami. Dokonce dva s motivem od Alfonse Muchy. A nesmím zapomenout na čtyři, které jsme našli na půdě našeho koupeného domečku. Má sbírka určitě není nějak vzácná, i když některé hrnečky jsou opravdu pěkné, třeba dva ze slaboučkého porcelánu, skoro průhledné a jeden dokonce ve tvaru srdce. Ale za každým hrnečkem v mé sbírce stojí konkrétní osoba. Konkrétní lidský příběh.