Povídka č. 178

O čem si tak myslíte, že budu dnes psát? Ano, uhádli jste, o ptáčcích. Ale tentokrát to nebude o ledajakém ptáčku. Naši ornitologové ho vídali létat za naším městem, na pastvině u kraviček. Chtěli tam umístit pro něho budku, náhodou jsme majitele pozemku znali. Ale ptáček se tam neuhnízdil. Asi už se ptáte, co to vlastně za ptáka je? Když jsem tak tajemná. Tento nádherný pták dříve v Čechách dost hnízdil, pak se nějak vytratil. Když můj ornitolog ho poprvé asi před deseti lety kroužkoval někde na jižní Moravě třásly se mu ruce. Jeho první – dudek chocholatý. Tak už to víte. Koho mám celou dobu na mušce. Nakonec dutinu hnízdícího dudka v našem městě opravdu objevili. Na pastvinu létal jen pro potravu. Párek dudků zahnízdil v dutině staré jabloně, vedle staré ruční pumpy, v neudržované jakoby tajemné zahradě, s hezkým, bílým, starým domečkem, který má zajímavý štít a na něm sluneční hodiny. Dudci si opravdu nemohli vybrat lépe. Další náhoda byla, že sousedi odnaproti mají klíče od této tajuplné zahrady. Nejprve jsme se byli na dudka podívat od plotu přes zahradu. Nejprve samec krmil jen samici a pak už krmili oba. Ornitologové umístili ke zdi staré stodoly ornitologický stan, tak aby na dutinu bylo hezky vidět. Jen několik metrů od hnízda a dudky při pozorování nerušili. Spousta kolegů a kolegyň a známých se chtělo na dudka podívat. Také moje kamarádka vyjádřila touhu si dudka vyfotografovat. Vplížili jsme se tedy do stanu, vyzbrojeni fotoaparátem a dalekohledem, s povolením ornitologů i sousedů. A byl to opravdu neskutečný zážitek. Ono zachytit dudka zrovna ve chvíli, kdy sedne na dutinu a předá laskominy svým mláďatům je docela umění. Je to opravdu jen krátká chvilinka. Poprvé se nám to nepodařilo, ale podruhé o pár sekund déle poseděl na otvoru staré jabloně. Hladové krčky vystrčili hned svoje dlouhé na konci mírně zahnuté zobáčky. Někde v zahradě se ozvala straka, a tak dudek okamžitě začal poletovat po zahradě dosti velkou rychlostí, člověk viděl jen mávnutí křídel mezi stromy a dosti hlasitě varoval. Kamarádce se podařily asi tři fotografie tohoto nádherného ptáka. Krásná dosti velká černobílooranžová chocholka, tělo také hnědooranžové a křídla černobílá. Je to opravdu létající skvost našich zahrad, který se sem do Čech opět po delší době vrátil, a dokonce tu opět dost párů tohoto chocholatého zázraku znovu zahnízdilo. Prostě: Pankáč is not dead!