Povídka č. 175

Lidské vášně jsou různé. Pominu-li vášeň k milovanému člověku, někdy ovšem i vášeň k člověku, který vaši vášeň neopětuje. Já mám však na mysli vášeň pro nějakého koníčka, neboli zálibu. V jednom dílu televizního pořadu Výborná show si právě o takovýchto až fanatických zálibách, povídali. Ti tři hosté mají opravdu nevšední záliby. Jeden odjel do Thajska a tam si koupil vozítko Tuk-Tuk, se kterým se pak po vlastní ose rozjel zpět domů. Absolvoval tak vlastně cestu napříč Asií i východní částí Evropy. Druhý si pořídil zámek, který nabídl bezdomovcům. Což ho moc vyčerpalo. Dnes už se věnuje jen fotografii a rekonstrukci zámku. Takových nadšenců, co si kupují zámky a hrady a věnují jim svůj čas a peníze je dnes už víc a za to jim patří dík. Další si koupil líheň na vejce, koupil husí vejce, o ty se staral do vylíhnutí. Po vylíhnutí jim dělal rodiče a učil je létat. Fotografie i ukázky filmu byli opravdu dojemné. Housata za ním chodila a mazlila se jak s opravdovým rodičem. Učil je létat, aby pak vedle něho letěli, když on poletí na rogalu. Kdysi jsem viděla film s přírodovědcem Davidem Attenboroughem, kde natáčeli husy, které letěli vedle lodě, na které pluli. Nádherné záběry. David Attenborough do této skupiny určitě také patří. Celý život se také věnoval s velkou vášní natáčení přírodopisných filmů. Mezi takovéto nadšence ohledně přírody patří i můj syn, kterému nedělá problém vstávat ráno, když ještě ani nesvítá a vyráží do přírody na kroužkování nebo fotografování a psaní článků. Se stejně postiženými nadšenci propaguje život v přírodě svého kraje. Proto, aby si někdo dal poslat zrezivělou plechovku v kontejneru z Ameriky a říkal tomu auto, tak to musí být zase vášeň jiného druhu, patřící do skupiny bláznů "mistři vrakovišť". Takovýmto nadšencem, věnujícím svůj čas k zušlechtění "vraku auta", a který už po nějakém čase opravdu vypadá jako veterán, je můj druhý syn. A tak jako ve Výborné show byli tři nadšenci, mám vedle sebe samozřejmě také nadšence třetího. Začalo to v době, kdy jsme po mém tatínkovi zdědili králíkárnu. A tak manžel začal chovat králíky. Samozřejmě zděděná králíkárna po chvíli nestačila, přidělal si další. No, a netrvalo dlouho a začal budovat králíkárnu další. Ale kdyby jenom králíkárnu, ale vyšel z toho úplně takový "chlívek" pro králíky, totálně sofistikovaný domeček. Králíčci mají rošty, kterými propadává to, čemu se říká králičí bobky, ale mají tam i svoji postýlku a samičky oddělení pro malé králíčky. Voda je umístěna pod střechou v barelech a vede do napáječek. Velké jesle na seno a násypky na granule, které když se založí vydrží i několik dní. Po pár schůdcích v mezipatýrku je místo na uložení sena a zásob granulí. Králíčci jsou pod soustavným dohledem, takže je zde i kamerka a světlo, které se dá rozsvěcet a zhasínat na dálku. Bob a Bobek by koukali. No, jestli už tohle není úchylka? Ale to už jsou prostě ty vášně, bez nich by asi nevznikl žádný pokrok a život se má prožít a ne přežít…i s těmi vášněmi…