Povídka č. 17

Je po první adventní neděli. Pondělí a jdu na autobus. Na zastávce už sedí holčička s klukem, sourozenci, kteří občas se mnou jezdí. On asi do třetí a ona asi do druhé třídy. Dnes sedí na lavičce pod stříškou a mají mezi sebou dva vánoční svícínky, které vytvářeli ve škole. Chlapec přikazuje sestřičce, ať vezme oba svícínky, že on žádný neponese. Mezi tím, co holčička poslušně v každé ruce drží jeden, bratr jí několikrát kopne do nohou. Sestřička říká, ať jí nekope, ale bratr na to moc nedá. Ale už jede autobus. Děti nastoupí a i v autobuse sestřička skoro pobrekává, ať jí bratr její svícínek neboří, větvičky tam měla jen tak dětsky naskládané, takže pevnost svícínku nebyla moc velká. Děti vystupují z autobusu a okénkem vidím, že na ně čeká maminka s autem. Děcka přebíhají silnici, samozřejmě chlapec první v ruce svůj svícínek a rychle, aby předběhl sestru, předává ho mamince. No, bratrská a sesterská láska je prostě nevyzpytatelná.