Povídka č. 165

A tak jsem byla zase v lázních. V Mariánských Lázních. Prý v lázních ubývá české klientely, českých pacientů na úhradu zdravotních pojišťoven. Letos na jaře se totiž přenesla povinnost doporučit a vystavovat pacientovi lázně na odborné lékaře. Dříve to vystavovali praktičtí lékaři na základě doporučení odborného lékaře. A tak si to teď trochu přehazují mezi sebou jako horký brambor. Schvalování se také přehazuje na různé pobočky zdravotních pojišťoven. Dostala jsem obsáhlý dopis s modrým pruhem, že mi chybí EKG křivka. Popis sice byl, ale ten nestačil. Po dodání křivky EKG mi byly lázně schváleny. Ubytování i termín jsem si domluvila s paní na rezervacích v lázních dopředu. Samozřejmě jednolůžkový pokoj na depandanci, nikoliv na hlavní budově. Kdybych bydlela totiž na hlavní budově, měla tam i stravu a procedury, mohlo by se stát, že nevylezu ani ven. Takto jsem se musela donutit jít na jídlo i procedury na hlavní budovu. Nejprve jsem měla takové docela "velké" plány, kam všude budu chodit. Protože Mariánky jsou celé z kopce do kopce, řekla jsem si, že tady po těchto stezkách jsem chodila loni, a tak proč bych se letos měla drápat někam na kopce a rozhledny. Vlastně vždyť mám ve výškách závrať. Tak jsem procházky omezila na návštěvu parků, těch je v Mariánských Lázních dost a jsou krásné, a taky na kavárny, kafíčka a teplé oplatky. A samozřejmě odpočinek a spánek. Konečně i paní cvičitelka nám doporučovala mezi procedurami hodně hodně odpočívat. Rehabilitační nás při skupinovém cvičení naučila moc dobrých věcí i pro doma. Hlavně si to tedy pamatovat a přinutit se cvičit i doma. Pozastavila jsem se tam hlavně na tom, jak se na procedurách střídají jeden pacient za druhým. A obdivovala moc ta děvčata na procedurách, co vše vydrží. Hlavně někdy i arogantní pacienty. K lítosti i toto se tam stává. Vždyť tam člověk vůbec nemusí nikam pospíchat, ale užívat si klid a pohodu, nikam se nehnat, nikam nespěchat. Také zázrak, že rehabilitační přístroje vůbec vydrží ten nápor, kdy jeden pacient seskočí a druhý za pár minut naskočí, jen než se vymění prostěradlo. Bohužel i tady asi platí vydělávat a zase vydělávat. Je to vlastně taková továrna na zdraví. Procedury jsme měli prokládány bohatou snídaní, úžasným obědem a skvělými večeřemi, vše formou švédských stolů, prostě lukulské hody. Odolat všem nabízeným dobrotám chtělo opravdu pevnou vůli. No, a tu já nemám. Proto jsem přijela s nějakým tím kilem navíc. Samozřejmě se vždy u stolu v jídelně najdou i brblalové a notoričtí nespokojenci. No, někdy je moc zajímavé pozorovat všechny tyhle lidičky, jejich povahy, vztahy, co mají za sebou, s čím se potýkají nejen po zdravotní stránce, kvůli které se do lázní vlastně jezdí. Je to opravdu a doslova "panoptikum města lázeňského…"